Karanténa ve dvou realitách: Pohled z pevnosti Hongkong

Když mi soused z našeho domu napsal, že nikam nemůže, protože je v karanténě, krve by se ve mě nedořezal. Naprostá rodinná tragédie. V hlavě jsem sumírovala přání upřímné soustrasti. Ale pak jsem si uvědomila, že on žije v Praze.

Žije v Praze, kde karanténa znamená něco úplně jiného než v Hongkongu. V Praze, kde karanténa není likvidační záležitost ani emocionálně ani finančně. 

Praha, Česko a Evropa se rozhodli jít cestou života s covidem. Stálo to velké oběti na životech. Díky promořenosti a vysokému procentu proočkovanosti teď žijí v naprosto odlišné realitě od toho, co zažívají lidé v Hongkongu. Hongkongská vláda se rozhodla jít cestou naprosto opačnou, tj. cestou opevnění se před vnějším světem a vytvoření oázy bez covidu. I po dvou letech pandemie stále trvá na politice nulového výskytu covidu v komunitě. 

Karanténa v Evropě znamená, že by člověk měl být doma a neměl by moc chodit ven. Možná jen nakoupit potraviny. A na poštu. A do lékarny. A vyvenčit psa. Člověk zůstává doma, ve svém prostředí, mezi svými, s rodinou, a může (pokud mu to druh jeho práce dovolí) pracovat z domova. 

Karanténa v Hongkongu je něco, co nechcete zažít. Už jen to slovo mi nahání husí kůži. Když jsme si porovnávali naše covidové zkušenosti s jedním kolegou z Prahy a on se mě zeptal, kolikrát jsem byla za poslední dva roky v karanténě, udělalo se mi nevolno. Karanténa není slovo, které se v Hongkongu bere na lehkou váhu. Je to asi jako by se vás někdo zeptal, kolikrát jste byli ve vězení. I pokud byste byli zavření, těžko se o tom mluví s lidmi, kteří to nezažili.  

Karanténa je stav, kdy v Hongkongu ztratíte možnost rozhodovat o svém osudu a o osudu svých blízkých. Je to skutečné odnětí svobody, u kterého na rozdíl od lidí, kteří byli odsouzeni soudem, jen matně tušíte, jak dlouho bude trvat. Může být zavřeni mezi 14 až cca 50 dny, během kterých bude váš život řídit všemocný Úřad Zdraví (Department of Health) a Centrum pro Ochranu Zdraví (Centre for Health Protection). Z mnoha konkrétních případů je zřejmé, že o zdraví tu ale v podstatě nejde. Jde tu o posedlost udržet nulový výskyt covidu, a to i za cenu lidského zdraví fyzického i duševního, za cenu celoživotních traumat způsobených odebíráním dětí rodičům a za cenu osobních finančních ztrát každého postiženého. Je velké štěstí, že zatím při těchto často nelidských opatřeních, nedošlo ke ztrátám na životech. 

Během karantény v Hongkongu budete na samotce, fyzicky naprosto izolováni od okolního světa, bez jakéhokoliv kontaktu s lidmi a velmi často i bez možnosti byť jen otevřít okno. To vše pouze v případě, že jste naprosto zdraví a opakované testy, kterým budete podrobováni v pravidelných intervalech, vám vycházejí negativně. To vše se týká i lidí plně očkovaných. Při jakémkoliv pozitivním testu poputujete okamžitě na izolované oddělení v nemocnici.

Karanténa v Hongkongu je dvojího typu. Té první se dá vyhnout tím, že nebudete cestovat. Všechni zdraví a negativně testovaní, co příletí do Hongkongu, i ti, co jsou plně očkovaní, stráví 14-21 dní zavřeni na hotelovém pokoji na vlastní náklady. 

Hongkong neuzavřel hranice a kdo má finanční prostředky a fyzické a psychické předpoklady přežít pár týdnů na samotce, kdy s vámi budou jednat jako s malomocným, může klidně cestovat. Ale nebude to mít jednoduché. Hongkongská vláda se snaží cestování omezit nejen drastickou karanténou, ale i tím, že vybrala jen poměrně omezený počet hotelů, které mají povolení poskytovat karanténní detenci. A když jsou všechny speciální karanténní hotely plné, máte prostě smůlu. Nemůžete se do Hongkongu vrátit. 

Vláda též velmi často mění podmínky návratu a délku karantény pro jednotlivé země. Musíte tedy neustále sledovat nejnovější nařízení, protože je velice pravděpodobné, že se během vaší cesty do zahraničí mnoho věcí změní. Je také možné, že vláda na 2 týdny zakáže lety společnosti, se kterou letíte, jako trest za to, že během krátké doby přivezla do Hongkongu několik nakažených. 

Hororových scénářů, co všechno se během vaší cesty může stát, je mnoho. Ale asi jedním z nejhorších je ten, že zemi, kterou navštívíte, vláda během vaší cesty zařadí na černou listinu. To znamená, že pokud jste v té zemi strávili více než dvě hodiny během posledních 21 dní, tak vás do Hongkongu nepustí. To vám pak může trvat i několik měsíců než se dostanete zpátky domů. Loni takto dopadli ti, kteří odcestovali na vánoce za rodinou do Velké Británie. Aby se mohli dostat zpátky, potřebovali strávit minimálně 22 dní v nějaké zemi, ze které v té určité době Hongkong lidi přijímal. Máme pro to už i termín: “washout” pobyt, neboli “očistný” pobyt. A ve kterých zemích se lidé, kteří se během své cesty ocitli v zemi na černé listině, mohou “očistit”? I to se hodně rychle mění. Letos v lednu byl populární Egypt, Dubaj a Maledivy, ale to už je také historie. Dnes přichází v úvahu snad jen Německo a Finsko. A po příletu do Hongkongu na 14 dní na samotku do hotelového pokoje, neboli do “vězení”, jak tomu teď tady lidé začali říkat. 

Ten druhý typ karantény se mi zdá být ještě horší. Strávíte ji ve státním karanténním zařízení, které je velmi podobné detenčnímu táboru. Známý britský novinář, Steve Vines, který v Hongkongu dlouhá léta žil a též byl odvelen do karanténní detence, svou zkušenost popsal jako pobyt v “gulagu”.  I když podle svědectví jiných lidí, co tam též byli, se tam prý dají otevřít dveře a můžete se nadýchat čerstvého venkovního vzduchu. To je oproti hotelové detenci velká výhoda. 

Pokud všechno dobře půjde, budete zdraví a pravidelné covid testy vám budou vycházet negativně, tak si v “gulagu” odsedíte 21 dní. To vysvětluje ten nával hrůzy, který jsem pocítila, když mi soused z Prahy sdělil, že je v karanténě. Prý covid domů přineslo jeho dítě ze školky. Tato informace už ve mě vyvolala úplnou paniku. Pokud by v Hongkongu nějaké dítě příneslo covid ze školky, mazala by celá školka, to znamená všechny děti, učitelky, uklizečky, ředitel, kuchařky a zahradníci do detenčního tábora, protože by byli označeni za “blízký kontakt” nakaženého covidem. V táboře by ze svých cel mohli zamávat nejen rodičům a sourozencům nakaženého dítěte, ale i všem sousedům z celého domu, kteří by též byli označeni za “blízké kontakty” a též by dostali karanténní příkaz na 21 dní pobytu v zařízení. Nakažené dítě by bylo rodičům odebráno (ti musí být dle nařízení v izolaci v karanténním táboře) a putovalo by samo do naprosté izolace v nemocnici. A mohli byste se jen modlit, aby to přežilo bez újmy na duševním zdraví a bez toho, že by ho zdravotní sestry přivázaly k posteli, nebo daly pětileté dítě do plen, protože by to pro ně bylo z hlediska výkonu jejich práce praktičtější (skutečné případy, co se tu letos staly). 

Razantní přístup Hongkongu ke covidu byl možná do jisté míry pochopitelný na začátku první vlny pandemie v lednu 2020. V kolektivní paměti Hongkongžanů jsou stále živé vzpomínky na SARS v roce 2003, kdy Hongkong zaplatil nejvyšším počtem obětí na počet obyvatel na světě. Tehdy tu za necelé čtyří měsíce zemřelo na SARS více lidí (299) než za dva roky pandemie covidu (213 obětí). Možná i proto je mezi hongkongským obyvatelstvem, které většinou nemá rodinné vazby v zahraničí, a jejichž senioři se odmítají nechat očkovat, značná podpora pro drastická proti-covidová opatření hongkongské vlády. Nutno dodat, že se vládě za cenu výše popsaných opatření podařilo covid v komunitě úplně vymýtit. Hongkong má nyní jen případy covidu z dovozu, které jsou zachyceny buď hned po příletu testem na letišti nebo v karanténě. 

Hongkongžané dnes nemohou cestovat nikam. Ani do nedalekého Macaa, kam dříve jezdívali na denní výlety a ani do Číny. I přesto, že nás hongkongská vláda neustále ujišťuje o tom, že Hongkong je neoddělitelnou a nezcizitelnou součástí Číny, ve skutečnosti Hongkong zůstává z úřední moci od Číny přísně oddělen a izolován. Pro běžné smrtelníky je hranice s Čínou od března 2020 hermeticky uzavřená. Vlak nejezdí ani do posledního města na hongkongské straně, hraničního města Lowu. To je pro mnoho lidí, kteří byli zvyklí denně cestovat mezi Hongkongem a Čínou kvůli byznysu, práci a škole, likvidační. 

Hongkongská vláda prohlašuje, že otevření hranice s Čínou je její prioritou, ale na konkrétní dotazy odpovídají všichni úředníci velmi vyhýbavě. Je zřejmé, že jednání o otevření hranic s Čínou není v jejich kompetenci a že ani nemají potřebné informace. Z čínské strany zazněl jasný požadavek, že Hongkong musí dostat covid v komunitě na nulu. Tohoto cíle se podařilo dosáhnout, ale přesto se zatím neobjevil ani náznak toho, že by se začalo uvažovat či jednat o otevření hranice. Ani ve včerejším slavnostním odhalení plánu a vize pro Hongkong (Policy Address), který přednesla Carrie Lamová, tento bod vůbec nebyl zmíněn. A tak Hongkong otevřel hranici zatím jen jednostranně, jen pro cestující z Číny a Macaa. Od poloviny září může každý den do Hongkongu přicestovat dva tisíce vybraných čínských turistů. Bez karantény! Jediná aktuální informace, která v poslední době zazněla od čínských představitelů byla ta, že pro otevření hranice bude Hongkong muset proti-covidová opatření ještě zpřísnit a přijmout stejný systém testování, trasování a kontroly pohybu obyvatel jako Čína. 

O otevření hranic se zbytkem světa, které není prioritou, se téměř nemluví. Je zřejmé, že Hongkong zůstane nadále izolován nejen mezinárodně, ale i v rámci Číny, ještě mnoho měsíců, ne-li roků. A že Damoklův meč karantenní detence a dalšího zpřísňování proti-covidových a jiných opatření bude nad našimi hlavami viset ještě hodně dlouho.

Dodatek: Na základě dotazů a připomínek važených a milých čtenářů bych ráda doplnila, jak vlastně tento článek vznikl. Já osobně jsem zatím bohudíky v karanténě nebyla. Od začátku března 2020 jsem necestovala mimo Hongkong a měla jsem též velké štěstí, že jsem zatím nebyla "blízkým kontaktem" ani "blízkým kontaktem blízkého kontaktu" člověka s covidem. Přesto mě zajímají osudy a zážitky lidí, co karanténou v Hongkongu prošli. Článek vznikl na základě dlouhodobého monitorování situace a několika desítek rozhovorů s lidmi, co zdárně karanténu v Hongkongu přežili.