Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jak jsme jeli do Sin-ťiangu a neporušili žádný zákon

Do Sin-ťiangu jsem se měla namířeno už od svých studentských let v Pekingu. Nakonec jsem tam ale docestovala až v roce 2017 a byl to nezapomenutelný zážitek, při kterém neutrpělo žádné zvíře, rostlina ani zákon. 

Když jsme v 90. letech cestovali vlakem po Číně, jedna z prvních otázek, kterou nám lidé pokládali při každém setkání byla: odkud jste? A protože jsme mluvili docela dobře čínsky (ale zase ne až tak dobře jako rodilí mluvčí), občas jsme z legrace říkali, že jsme ze Sin-ťiangu. A odkud ze Sin-ťiangu? ptali se nás dál. “Z Kashgaru,” říkávali jsme.

Do Kashgaru jsem se nakonec dostala až v roce 2017. Byla to konečná zastávka nezapomenutelného road tripu po Karakoram Highway neboli Dálnici čínsko-pakistánského přátelství. Poznámka na okraj: Nevím přesně, proč se této horské cestě, která se zakusuje nejen do pohoří Karakoram, ale i do Hindukuše a Himalájí, a jejíž některé úseky jsou často znenadání neprůjezdné kvůli padajícím skálám, říká dálnice. Možná je to kvůli její čínské části, která začíná na hranicích s Pakistánem v průsmyku Khunjerab. Na čínském území se tato cesta skutečně stává normální silnicí, a posléze i dálnicí, a to čínskou státní č.314. Na pákistánské straně je pro ni výstižnější název Osmý div světa.

V městečku Sost, posledním na pakistánské straně, ale stále několik desítek kilometrů od čínské hranice, nám bodrý úředník se zlatým prstenem položil pár kontrolních otázek a plácl výstupní razítko do pasu. Celníci si prohlédli naše špinavé prádlo a nechali ho očmuchat i cvičeným psům, zatímco my jsme si v klidu vypili poslední šálek čaje na pakistánském území.

Trochu mě zarazilo, že náš průvodce Javed se s námi loučil, jako by se blížil soudný den. Do hraničního pásma s námi nemohl, protože neměl ta správná povolení. S ustaraným výrazem ve tváři nás svěřil do péče jiného průvodce/řidiče, který měl za úkol nás dopravit do Číny, a seznámil nás s důvěryhodným člověkem z Gilgitu, Pakistáncem, který také jel do Sin-ťiangu. Prý pro případ, že bychom měli nějaké problémy. Moc jsme tomu nerozuměli. Jaké bychom mohli mít v Číně problémy?

Po třech hodinách cesty zasněženými horami jsme plni radostného očekávání projeli majestátní šedou bránou s čínským státním znakem. Tato brána zaujímá v srdcích Pakistánců velmi důležité místo. Dalo by se říct, že je to takové novodobé poutní místo, ke kterému jezdí lidé z celého Pakistánu jen proto, aby se tam vyfotili, a zase jeli zpátky domů. Projet bránou na čínské území se ale odváží jen málokdo.

My jsme se rozhodli neboxovat se s Pakistánci o výsluní před bránou, elegantně jsme zamávali čínskými vízy a čínští strážci posvátné brány nás propustili na druhou stranu. Vyfotili jsme se před bránou až na její druhé, čínské straně. Tam nás překvapil obrovský nápis: “Jste na čínském území, kde platí čínské zákony. Jejich porušení se trestá”. To nám přišlo zvláštní. Neměli jsme vůbec v úmyslu porušovat čínské zákony. A z jiných zemí jsme byli zvyklí na hranicích vídat spíše přátelské nápisy vítacího charakteru. Zdálo se, že tady asi bude všechno jinak. Po čínsko-pakistánském přátelství nebylo v této části dálnice ani stopy.

"Vstoupili jste na čínské území, dodržujte čínské zákony!" Naše první kroky a první fotky v Sin-ťiiangu...

Po několika kilometrech v zemi nikoho, jsme dorazili na druhou pasovou a celní kontrolu na čínském území. Podobně jako před vstupem do letadla, jsme tady museli vyložit všechna zavazadla na pás. Zamračení celníci jejich  obsah podrobně zkontrolovali na svých monitorech a pak nás všechny nahnali do jednoho minibusu. Na naše dotazy v čínštině odpovídali pouze úsečnou angličtinou. Neměli vůbec chuť se s námi vybavovat. Nedozvěděli jsme se, proč jsme museli v nejvýše položeném hraničním přechodu na světě (4733 m.n.m.) strávit několik hodin zavřeni v minibusu. Bez jídla, bez vody a bez možnosti nadechnout se řídkého vzduchu nebo si zajít na WC. Znalci nám ale tvrdili, že jsme měli štěstí, protože v tomto bodě cesty se prý někdy čeká i celý den.

Posledních 130 kilometrů na vstupní pasovou a celní prohlídku před hraničním městem Tashkurgan jsme už jeli s ozbrojeným doprovodem. I tady to zprvu vypadalo na dlouhé čekání v minibusu. Po velkém dohadování nám ale bylo dovoleno použít toaletu. Ale jen po jednom a pouze v doprovodu imigrační úřednice.

Následovala poslední a nejdůkladnější kontrola našich zavazadel. Museli jsme je otevřít všechna a celníci si podrobně prohlédli veškerý jejich obsah. Velmi bdělé pracovnici, jejíž jméno Kao Aj Aj (Vysoká Láska Láska) vůbec neodpovídalo skutečnosti (byla malá a soudružsky zatrpklá), utkvěl v hledáčku můj sáček se sušenými plody velikosti brusinek, který jsem si v dobré víře koupila na trhu v Karimabádu. Náš průvodce Javed mi poradil, že si z nich mám vařit úžasně zdravý čaj. Na snížení vysokého tlaku. Urputná Aj Aj se ale nenechala zmást a ihned tuto zradu odhalila. Zabavuje se!

I tady jsme po odbavení bez udání důvodu čekali na svobodu mnoho hodin. Využili jsme jich k seznámení se se všemi spolucestujícími a též k rozhovoru s celníky. Zřejmě neměli celý den nic jiného na práci než nás a život v malém pohraničním městě moc zábavy neskýtal.

Abychom se nenudily, byly ženy z naší výpravy vyzvány k osobní prohlídce, kterou prováděla dvě jednoduchá sympatická děvčata z vnitrostátní provincie Che-nan. Nepodařilo se mi zjistit, jestli tuto práci v místě, kde z hlediska čínského vnitrozemí už ani lišky nedávají dobrou noc, dostaly za trest nebo zda to byla nezbytná praxe, kterou potřebovaly k dalšímu kariérnímu postupu.

A protože jsme i po osobní prohlídce měli stále ještě skutečně hodně času a s celníky už jsme probrali všechno včetně českého fotbalu, začala jsem přemýšlet, čím se provinily mé sušené brusinky, že byly zadrženy. A rozhodla jsem se to zjistit. A u koho to lépe zjistit, než u uvědomělé Kao Aj Aj. 

Ani Kao Aj Aj neměla zjevně nic na práci a na můj dotaz mě odkázala na velký dvojjazyčný plakát, který podrobně vysvětloval, co je a co není povoleno převážet do Číny. Hledala jsem odstavec, který by se týkal zákazu dovozu sušeného ovoce, ale nic podobného jsem nenacházela. Svěřila jsem se s tímto problémem Kao Aj Aj a ta zapíchla svůj prst do plakátu v místě, kde se psalo, že se zakazuje převážet semena. Aha! Zajásala jsem v duchu. Tady prostě došlo k omylu. Já nepřevážím semena, ale sušené plody, které jsou povoleny. Hned jsem to radostně sdělila i Kao Aj Aj. Ale to jsem zřejmě neměla dělat. Aj Aj se zatvářila velmi přísně a prohlásila, že pokud ona označí cokoliv za semena, jsou to prostě semena! Když jsem se zeptala na její kvalifikaci, která by ji opravňovala přinášet nové objevy do botaniky a ovocnářského průmyslu, zachmuřila se ještě více a na procházejícího nadřízeného vztekle zavolala: “Soudruhu, cizinka tu nerespektuje čínské zákony!” Tady mi došlo, že situace je vážná. Nechtělo se mi strávit zbytek života v čínském vězení pro pár sušených bobulí. Naštěstí soudruh nadřízený už mě znal z předešlé přátelské debaty u jeho okénka, tak se jen zasmál, mávl rukou a běžel dál. A já jsem si udělala poznámku do svého zápisníčku poslední záchrany: Cokoliv řekne čínský celník, je v tu chvíli čínským zákonem.

Když jsme byli konečně propuštěni na svobodu do pozoruhodného tadžického městečka Tashkurganu na čínské straně, a poprvé tak stanuli na půdě Sin-ťiangu, spadla z nás velká tíha. Konečně jsme byli opět na svobodě. Jak jsme později zjistil, i tato svoboda byla pouze relativní. Současně jako bychom pocítili únavu karavan putujících po Hedvábné cestě několik století před námi. Slunce se už chystalo k západu a od cíle naší cesty, Kashgaru, nás dělilo ještě více než 290 kilometrů.

Autor: Marketa Moore | čtvrtek 19.5.2022 10:48 | karma článku: 17,49 | přečteno: 752x
  • Další články autora

Marketa Moore

Oskaři 2023 aneb když jsou skutečné příběhy lepší než filmy

Život mnohdy píše lepší příběhy než by si kdokoliv z nás dokázal vymyslet. Nebo vysnít. Oskarový triumf vietnamského herce Ke Huy Quan je důkazem toho, že je třeba svým snům věřit, i když se všem okolo mohou zdát nereálné

15.3.2023 v 2:53 | Karma: 7,37 | Přečteno: 342x | Diskuse| Kultura

Marketa Moore

Vánoce jsou sbaleny, ale nezoufejme. Přichází Rok Králíka

“Leden za kamna vlezem" nepatříval mezi mé oblíbené měsíce. Po rozsvícených Vánocích a Silvestru jakoby se zhaslo a celý svět se pohroužil do neutěšeně pochmurné mlhy krátkých dní a dlouhých zimních večerů...

20.1.2023 v 4:20 | Karma: 9,56 | Přečteno: 213x | Diskuse| Ostatní

Marketa Moore

Vítaní prvního občánka v posledním rouškovém skanzenu na světě

Jako každý rok nám 1. ledna přinesla média zprávu o tom, kterým šťastným rodičům se v Hongkongu narodilo první dítě v roce 2023. Letos to byl chlapeček Aden, který přišel na svět 43 minut po půlnoci.

12.1.2023 v 10:45 | Karma: 11,39 | Přečteno: 252x | Diskuse| Ostatní

Marketa Moore

Hongkong po 25 letech (1): Jedna univerzita, dva tábory a my ostatní

?Některé otázky týkající se Hongkongu mi v hlavě rezonují ještě dlouho poté, co rozhovor skončil. Otázka, kterou mi položil Vladimír Kroc letos v červenci v Praze, je jednou z nich: Jak se Hongkong změnil za posledních 25 let?

25.11.2022 v 10:48 | Karma: 15,17 | Přečteno: 303x | Diskuse| Osobní

Marketa Moore

Cestování pro pokročilé aneb reality show zvaná Návrat do Hongkongu (NDHK)

Píše se rok 2022, ale Návrat do Hongkongu stále patří mezi jednu z nejnáročnějších cestovatelských disciplín. Na stupnici obtížnosti bych toto dobrodružství zařadila ještě před cestu do Severní Koreji před covidem.

1.9.2022 v 2:30 | Karma: 13,07 | Přečteno: 442x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

iDNES Premium jen za 49 Kč na 3 měsíce. Získejte i vstupenky na MS v hokeji

3. května 2024

Před blížícím se mistrovstvím světa v hokeji přichází iDNES Premium s mimořádnou akční nabídkou....

Poslanci omezí prodej půdy cizincům, změní zákon po havárii na Bečvě

3. května 2024  5:16

Sněmovna má v pátek na programu vyšší ochranu nejlepší zemědělské půdy, novelu vodního zákona...

Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát

3. května 2024

Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...

Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků

3. května 2024

Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 31
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 523x
Více než 25 let jsem doma v Hongkongu. Píšu o životě tady z pohledu Češky v bývalé britské kolonii pod čínskou správou. A též o cestách i necestách po Asii a okolí.

Postřehy a obrázky z každodenního života na Facebooku na stránce "Byl jednou jeden přístav" @pristavHongKong

Seznam rubrik