Na nákupech…jako na lovu pokladů

Fotografie prázdných regálů od zeleniny v hongkongských obchodech obletěly celý svět. Nedostatek potravin je ale dnes jedním z našich nejmenších problémů

Fotografie prázdných regálů, které by správně měly být napěchovány potravinami, se v Hongkongu na sociálních sítích šíří už nějaký ten pátek. Já jsem doposud odolávala a lidi, co šířili paniku, že v Hongkongu všichni umřeme hladem, jsem se snažila přesvědčit, že situace není tak vážná.

Všimla jsem si, že se k situaci vyjádřila i Česká televize. Pracovali sice s mnoha různými zdroji, ale bez znalostí místní situace se jim v článku podařilo nasekat spoustu nepřesností, které se od reality značně liší. V tomto krátkém pojednání se budu věnovat hlavně prázdným obchodům s potravinami a velmi atraktivním fotkám téhož. Ani já jsem nakonec neodolala a taky si pár prázdných mrazáků a polic na památku vyfotila.

Nejprve je třeba připomenout, že i přesto že zemědělství a rybářství tu původně byly tradičními způsoby obživy, je dnes Hongkong zcela závislý na dovozu potravin. Čína je největším dodavatelem zeleniny (až 92 procent) a čerstvého masa. Zelenina z Číny bývala v obchodech dvou místních potravinových řetězců ve zvláštním sektoru. Bývala levnější než zelenina z Malajsie, Thajska, Japonska, Egypta, Libanonu nebo Keni. Což dává smysl, protože se k nám dováží pozemní cestou přímo přes hranici s Čínou. 

Řidiči kamionů s potravinami jsou jednou z kategorií lidí, na které se nevztahuje povinná karanténa po přijezdu do Hongkongu (karanténa v tomto kontextu znamená odnětí svobody na samotce po dobu 14 dní, pokud máte po celou dobu negativní covid test. O tom, co znamená být v Hongkongu v karanténě jsem psala zde: https://moore.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=776948 ). Ale ani tak nebyl život těchto řidičů jednoduchý. V Číně žili kvůli své práci už více než dva roky v izolaci. Nesměli se stýkat ani se svými rodinami. Jeden majitel přepravní firmy, který sám jezdil jako řidič, popisoval, že svou manželku mohl občas krátce vidět jen díky tomu, že mu ve firmě dělala účetnictví. Svého syna neviděl více než rok. Rozhodl se firmu zavřít, protože už to trvalo moc dlouho. A protože žádná naděje na zlepšení tohoto stavu není na obzoru. Odhaduje se, že ze stejných důvodů se chystá odejít minimálně 15 procent čínských řidičů. 

Navíc došlo k tomu, že i přes všechna nelidská opatření a izolaci, které řidiči kamionů po dva roky dodržovali, se i mezi nimi nakonec rozšířil omikron. Já vím, lidé z Česka mi píšou, že u vás už covid skončil a že už tam nikoho nezajímá. Tady je situace bohužel úplně opačná. Rok 2022 je ve znamení zatím nejhorší covidové vlny, na kterou Hongkong nebyl (!) připraven. Za poslední měsíc zemřelo v Hongkongu na covid mnohonásobně více lidí než za poslední dva roky, a více než ve Wuchanu na počátku epidemie. 

A nejedná se tu jen o covid. I v Hongkongu setkání s omikronem naprostá většina lidí přežila. Jedná se o to, že na základě pozitivního testu na covid vám zdejší úřady a jejich zdravotnická a detenční zařízení můžou ze života udělat neskutečné peklo. A to nejen vám, ale i vaší rodině, vašim známým i neznámým, i lidem, které jste nikdy nepotkali, ale potencionálně mohli potkat. Jediné, co teď hongkongskou administrativu brzdí, je nečekaně vysoký počet případů a selhání nemocničního systému, který se nedokáže postarat ani o pacienty s velmi těžkým průběhem nemoci. Jen pro vaši představu - dříve se tu vyhlašovala “nová vlna” a všechno se zavíralo při více než 100 pozitivních případech za den. V této poslední vlně se denní počty covid pozitivních lidí vyšplhaly přes 50.000. Přesto je pro mnoho lidí nedobrovolná detence v izolaci na samotce, kdy ani nevíte, jestli a kdy vás pustí zpátky na svobodu, ještě větším strašákem než covid. 

Ale zpátky k řidičům dovážejícím do Hongkongu potraviny z Číny. Po rozšíření covidu v jejich řadách, začali v práci chybět. Do Hongkongu se tím pádem dovezlo méně zeleniny. A ceny té, která byla k dostání, vystřelily po určitou dobu o téměř 200 procent. Z té doby na začátku února pocházejí první alarmující fotografie prázdných regálů od zeleniny. Někteří lidé ale brali i tuto situaci ještě s humorem. Například na Valentýna si dávali na sociální sítě fotografie brokolice s lákavým nápisem: “Dámy, místo růží nabízím brokolici.” Vtip byl nejen v tom, že brokolice byla tehdy nedostatkovým zbožím, ale i v tom, že v čínštině je ve slově brokolice posledním znakem “květina”. 

Tak to by byla jedna část naší zeleninové rovnice. Druhou podstatnou část v tomto příběhu sehrála naše osvícená vláda, která v poslední době nepromeškala jedinou příležitost, jak šířit paniku a chaos. Není zcela jasné, zda jsou vládní činitelé skutečně tak nezodpovědní a nekompetentní, anebo mají šíření paniky přímo v popisu práce. 

Pojďme se podívat, jak se jim podařilo lidi vytočit tentokrát. Na začátku této zatím nejhorší covidové vlny šéfka Hongkongu, Carrie Lamová, prohlásila, že i přes rychle rostoucí počty případů covidu NEPLÁNUJE zavést úplný lockdown čínského stylu (omlouvám se za velká písmena, ale tento příběh je velmi matoucí i pro pozorného čtenáře). 

Po tomto prvním oficiálním přihlášení, že lockdown nebude, jsem zpozorněla. A na základě mých zkušeností s předchozími prohlášeními této pozoruhodné paní, jsem usoudila, že lockdown zřejmě bude a v klidu jsem nakoupila pár kilo rýže, těstoviny, čaj, mouku, nějaké konzervy, pivo a doplnila jsem mrazák. 

Teď jen malá vsuvka místních reálií. I když se v Hongkongu dají sehnat všechny možné potraviny (a za patřičnou cenu i potraviny z Evropy, Kanady, USA a Austrálie), nikdy nevíte, co v den nákupu zrovna v obchodech bude. Je těžké si naplánovat, že budete vařit to či ono a bláhově se domnívat, že to v ten den v obchodech najdete. Samozřejmě mnohem větší šanci na úspěch máte, pokud doma vaříte čínská jídla. Ale na základě mých zkušeností byl nákup potravin v Hongkongu vždy tak trochu jako lov pokladů. Nikdy nevíte, co zrovna na pultech bude, což děla i z obyčejného nákupu potravin nesmírně vzrušující výpravu. Zároveň se ale můžete spolehnout, že něco k jídlu v obchodech vždycky najdete. 

Nyní pojďme zpět k té oficiální informaci, že tvrdý lockdown NEBUDE. V reakci na to, jsem raději v klidu nakoupila trvanlivější potraviny. Koncem února prohlásila ministryně zdravotnictví, že úplný lockdown nemůže vyloučit (tedy že asi BUDE). Toto prohlášení vyděsilo místní obyvatele natolik, že vzali obchody s potravinami útokem a skoupili všechno, co tam našli. Na dračku šla hlavně zelenina (u té už jsme nedostatek zažili díky výpadkům řidičů z Číny), kuřecí a vepřové maso, vajíčka, konzervy a toaletní papír. V další fázi pak balená voda, léky, rýže, těstoviny. Ve třetí fázi chleba a mouka. Je pravda, že některé obchody začaly omezovat množství určitého zboží na osobu, jak uvádí článek České televize. Například, jedna osoba si mohla koupit jen pět balení toaletního papíru o deseti rolích, což znamená maximálně 50 rolek toaletního papíru na osobu. To podle mě není žádná tragédie. Spíš mi vrtá hlavou, kde lidé ty hory toaletního papíru doma skladují. 

Myslím si, že po dvou letech umělého vyvolávání paniky se chování obyvatel Hongkongu nemůžeme divit. Navíc teď, kdy počet covid pozitivních lidí začíná pomalu klesat (což by nasvědčovalo tomu, že jsme za vrcholem a tato vlna slábne), vláda straší povinným testováním všech obyvatel Hongkongu a buduje na různých místech karanténní detenční zařízení, která se skládají z malých buněk s mřížemi na oknech. Odborným názvem se jim říká “komunitní zařízení pro izolaci” (CIF). Komunitní tam jsou i toalety a sprchy. A dle prohlášení vládních úředníků můžete v případě plného stavu skončit i na trojáku s úplně neznámými lidmi. Izolace nakažených totiž spočívá jen v izolování od společnosti. Uvnitř budou nakažení tvořit jednu velkou komunitu. Tato izolační zařízení byla vystavěna velmi rychle a efektivně za pomocí odborníků z Číny, kteří už mají v tomto oboru bohatou praxi. Jen nás překvapilo, že do cel naistalovali čínské zásuvky na elektřinu. To, že v Hongkongu běžně používáme stejné zásuvky jako ve Velké Británii, zřejmě nikoho nezajímalo. 

Tak jen na závěr: nemyslím si, že nás chce hongkongská vláda vyhladovět. Potravin i léků by bylo dost, kdyby nevznikla panika. Tu ale vyvolala místní vláda. V posledních dnech vydala další prohlášení, a to že tvrdý lockdown určitě NEBUDE. A pak znovu, že MOŽNÁ BUDE. Asi někdy v dubnu. Popravdě řečeno, už jsem to přestala sledovat. Jsem ráda, že rýži a mouku máme. Ať už to dopadne jakkoliv, hladem neumřeme. To ale vůbec nevylučuje, že budeme mít úplně jiné závažné problémy způsobené chaotickou vládou, která je posedlá “válkou proti covidu” (tak své snahy skutečně nazývají) a utužováním kontroly obyvatel. 

Dole je dokumentace z mého oblíbeného lovu pokladů. Pro úplnost musím dodat, že jsem na lov vyrazila v sobotu večer těsně před zavírací hodinou. Kromě zeleniny nebyli v obchodě ani žádní lidé, a tak jsem si tento zenový moment moc hezky užila.